Zamyšlení nadšeného singlisty tváří v tvář televizi – 3. díl…
Kam vlastně jamku na greenu umístit? Zdánlivě jednoduchá otázka, o to složitější a náročnější realizace.
Nebo spíš přístup – v zásadě jsou 3…
1) „Tam, kde už někdy byla“. Velmi často se tak děje v případě pin pozic na rozdělených podle sektorů – greenkeeper ví, že na pozici č. 1, tam už ji dával mnohokrát a dá ji tak nějak podobně.
2) „Prostě někam, kde se mi to zrovna líbí“ – řekl bych, že nejméně rozumná varianta 🙁
3) „Budu o tom přemýšlet“ – ať už se jedná o to, že greenkeeper má zadaný sektor kam s ní anebo má pole méně omezené, dá si záležet a přemýšlí o umístění jamky tak, aby se na ni dalo hrát.
Hlavně u výrazněji modelových greenů je 3. postoj víc než příjemný. Golf je přeci o tom, aby hráč míček do jamky dostal. Stačí, že musel cestou projít tolika nástrahami, tak proč mu v tom bránit za únosnou míru ještě na greenu?! Z každé pozice by měl mít možnost při dobře zahraném puttu míč u jamky zastavit. Pokud je jamka přímo ve svahu, ten kdo skončí nad nemá šanci. Míč mu zpravidla odjede několik metrů pod jamku, často i dál než původně byl. Ano, pokud byl míč zahrán nepřiměřenou silou, je to „daň za vlastní hloupost“, ale…
Viděl jsem kdysi na Čeladné, jak greenkeeper hledal pozici jamky. Věděl zhruba kam ji chce dát a na všechny vlny nad ní si položil míč. Opatrně do něho prstem strčil a teprve v místě, kde se sám zastavil navrtal jamku. Jedině tak pak máme šanci. Kdyby ji dal o 2 metry blíže k vlně, museli bychom zahrát jedině „in“, aby nás nečekal další 1, 2, 3… minimálně dvoumetrové putty 🙂
Zpracováno podle Honzy Schöppa.
P.S.: A tady je pro inspiraci trochu pohádek ovčí babičky v podání Justina Rose…