Potkáváme se snad už víc než 15 let, ale dřív jsem se seznámil s jeho bratrem. A daleko dřív, než jsem poprvé zaryl hůl do trávy ve Staré Boleslavi, jsem slyšel, že Boučkovi jsou stará golfová rodina a otec Bouček sestrojil v brněnském sklepě možná úplně první golfový simulátor. A tím vlastně i začala historie vyhlášených golfových lázní u Staré Boleslavi.
Vláďo, jak je to vlastně s tou rodinou a možná prvním indoorem na světě?
Táta bydlel před válkou v Brně, začal tam s golfem a ten mu vydržel na celý život. Spoluzakládal dokonce jeden z nejstarších klubů u nás, a protože hřišť bylo pomálu a auto neměl skoro nikdo, jezdili za golfem vlakem. Do Piešťan, do Klánovic. Ty byly vůbec super – sedli na vlak a vystoupili prakticky na hřišti. A protože to bylo za protektorátu vlastně asi naše nejlepší hřiště, zamilovali si ho. No, a v nějakém sklepě v Brně vzniknul jejich simulátor. Byl sice bez kamer, jen malovanej, hráli to poměrně zvláštně a rozhodovali dost demokraticky – flight se prostě usnesl, že rána byla dlouhá asi 150 m a skončila na ferveji. Nebo v lese, nebo nějak jinak.
Takže táta tě přitáhl ke golfu?
Hole mi do rukou dal, ale já byl dost samorost a hrál radši ve škole kolektivní sporty. Takže jsem se mu na golf vyprdnul. Ale bráchy to chytlo mnohem dřív, to jo. A jak šel čas, nenapadlo je nic lepšího, než mi nakonec dát k padesátinám bag.
Aha, takže jsi neměl kde se to naučit, kde trénovat a postavil si proto hřiště?
Skoro 🙂 Trénovat fakt nebylo moc kde, začal jsem sice potom v Poděbradech, ale to hřiště jsme nakonec opravdu postavili, i když vlastně na zkoušku.
Moment, jak jako na zkoušku?! Na zkoušku vysadíš kytku do truhlíku za oknem, ale hřiště?
My jsme se společníky v pískovně neměli moc jasno, co s pozemky, které tu leželi ladem. Po předchozím působení státního podniku nedokonale zrekultivované, nevyužité. Vymýšleli jsme, co se dalo, i golf padl do placu. Místa ale nebylo moc, starosta nedaleké vesnice křičel, že kdo by tu v tomhle koutě hrál golf. Pak přestal starostovat, ale čas neměl vůbec, furt hrál golf.
No, takovou zkoušku bych si dal líbit, vždyť jako jedni z mála máte na hřišti lidi skoro pořád. Čím to vlastně je?
Jo, je to úspěch. Ne, že bychom se mu bránili, ale určitě jsme ho neplánovali. Bylo hodně složitý sem vměstnat plnohodnotné hřiště, ale nakonec se to povedlo. Jamky jsou sice kratší, ale to vyvažuje zajímavost greenů. A je fajn, že i pro horší hráče tu není problém dostat se v regulaci na green, všechno vidí, cítí se při ráně příjemně. Lidi jsou spokojený bez ohledu na to, kolik hrajou, a odcházejí ze hřiště s úsměvem. Paradoxně nám ani nechybí golfová hospoda, kterou nemáme kvůli hygienikům.
Vábení postavit osmnáctku jste ale neodolali a na horizontu už se něco rýsuje. Tam se ale bez hospody už těžko obejdete…
My nikam nespěcháme, postupně rekultivujeme a budujeme. Hřiště může být dřív než klubovna, naopak to naštěstí nejde 🙂 Uvidíme, hlavně v klidu, žádný další mistrovský hřiště, který pak složitě několik sezón polidšťujou, aby se tam hráči nebáli jezdit…
