Zamyšlení nadšeného singlisty tváří v tvář televizi – 2. díl…
Proč vlastně jamky převrtávat?! Tráva roste, občas zaprší, podmínky se mění, ale jamka zůstává tvrdošíjně na svém místě a ani se nehne. Myslím, že většina golfistů situaci zažila – jamka byla, řečí klasika, na okrajích mírně oslizlá… Spolu s větším či menším provozem na hřišti se pak puttování stává poměrně adrenalinovou zábavou a najednou ani půlmetrový putt není jistý. Natož pro nás, amatérské golfisty…
Ale pozor – podle pravidel nesmíme (kromě zcela zřejmé stopy po dopadu jakéhokoliv míče) na greenu nic opravovat. Takže pokud se před námi okolo jamky prošlo stádo slonů, máme prostě jen smůlu. Stejně tak, je-li okraj jamky domlácený, zase máme smůlu. Ale až jamku dohrajeme, můžeme ostatním za námi udělat golfový zážitek příjemnějším a všechno opravit. Příště třeba ti před námi pomůžou zase nám. Anebo prostě… převrtávat! 🙂
Jak často by tedy měly jamky měnit svoje místo na greenu? Ideálně samozřejmě každý den. Jamka bude mít ostré hrany, rovnoměrně rozložíme zátěž po celém greenu a všichni budou spokojení. Na druhou stranu převrtávání vyžaduje něco práce navíc, ale i na menších hřištích se to dvakrát nebo třikrát za týden zvládnout dá! Ale hlavně – mezi sobotním a nedělním kolem. Je otrava neustále si vybavovat, kde jamka byla včera… 😉
Zpracováno podle Honzy Schöppa.
P.S.: Pro přesnost – na greenu můžeme před svojí ránou upravit ještě ucpávku staré jamky. Ale to fakt jen pro přesnost, protože ta určitě nevypadá jako šlápota 🙂
