Hořčice s medem a meruňkami. Hořčice s paprikou. Dále také s olivami, rajčaty, s petrželí a s česnekem. Většina s bio certifikátem. Různé hořčice, často podle starých řádových receptur, vyrábějí v tiché dílně mniši v Opatství Nový Dvůr.
Už při zakládání kláštera Nový Dvůr se zdejší trapističtí mniši chtěli něčím lišit. „Náš mateřský klášter ve Francii je světoznámý díky zavařeninám, jinde dělají i sýry, bratři v Belgii vaří výborné pivo… Takže naše volba nakonec padla na hořčice. Vyrábíme je podle originálních trapistických receptů,“ vypráví bratr Jiří, který žije v klášteře od jeho počátků před dvaceti lety.
Hořčice v Novém Dvoru vyrábí od roku 2004, a to nikoli s cílem expandovat a dobýt světové trhy. Hlavní motivací je získat takové množství prostředků, aby mniši mohli v klášteře v lesích a loukách východně od Mariánských Lázní dál žít a pracovat.
Když k rozlehlému areálu Opatství Nový Dvůr přijedete, pocítíte neobyčejný klid. Zhruba tři desítky trapistických mnichů tu žijí podle řehole svatého Benedikta. V klášteře – známém mimo jiné svým minimalistickým kostelem podle návrhu britského architekta Johna Pawsona – se pracovní i duchovní život řídí mnišskými hodinkami neboli společnými modlitbami. Den zde začíná prvními modlitbami ve 3:15 v noci a končí závěrečnou modlitbou Zdrávas, Královno v 19:30. „Několik dní po Velikonocích máme v kostele nádherné světlo, když při východu slunce se první ranní paprsky odráží od rybníka. Je to kouzelné. Nyní, v listopadu, naopak poslední společné modlitby probíhají v úplné tmě,“ popisuje denní režim bratr Jiří, jenž má funkci celeráře – řeholníka, který má na starosti hospodaření kláštera.
Současné opatství bylo ještě v roce 1999 ruina. Tehdy přišli na místo trapisté a rozhodli se, že zde založí klášter. O tři roky později byl položen základní kámen; Nový Dvůr tehdy představoval první klášter založený ve východní Evropě po pádu komunismu.
SPRÁVNÝ MNICH NEMLUVÍ
K výrobě hořčice jsou potřeba v zásadě jen dvě hlavní suroviny – ocet a hořčičné semínko. Koření a další ingredience jen dotváří nezaměnitelnou chuť. Mniši semínko namočí, smíchají s octem a vodou pocházející z místních lesů a umelou v přístroji, který funguje fakticky jako mlýnský kámen. Na intenzitě mletí samozřejmě záleží, jak jemná hořčice ve výsledku bude.
„V Čechách bohužel hořčičné semínko nejvyšší kvality nevypěstujete, ačkoli bychom si to velmi přáli. Všechny suroviny, kromě naší vody, proto dovážíme,“ popisuje bratr Jiří. To nejlepší hořčičné semínko na trhu podle něj pochází z Kanady a dá se sehnat od západoevropských dodavatelů. Většina druhů hořčice se dá použít téměř ihned, ale ta tradiční, nesoucí název starofrancouzská, musí ještě zhruba měsíc dozrávat.
Oproti běžné potravinářské výrobě se zde pracuje v tichu. „Správný mnich nemluví, pokud to není nutné. Řekneme si mezi sebou něco, jen když je to nezbytně nutné a k práci,“ vysvětluje bratr Jiří.
Jeden z mnichů je vedoucí výroby a k ruce má několik pomocníků. Prostory, kde se hořčice vyrábí, působí jako menší, úplně standardní potravinářský závod. Na stěně však visí kříž a po místnostech najdete obrázky svaté rodiny. A je tu opravdu mimořádně čisto.
„Práce je pro nás nedílnou součástí mnišského života. Pro mladé muže, kteří k nám přicházejí, je výbornou školou vytrvalosti a odpovědnosti,“ říká bratr. V klášteře se pracuje každý den zhruba pět hodin. Dvě a půl hodiny po dopolední modlitbě, která se nazývá tercie a začíná v devět hodin, a dvě a půl hodiny po odpolední modlitbě zvané nóna, jež končí zhruba v půl třetí.
Výjimkou jsou neděle a církevní svátky. „Sobota je pro nás pracovní den a dovolenou neznáme, jen jednou za rok má celá komunita týden ústraní, což znamená, že se věnujeme ještě více modlení a duchovnímu rozměru mnišského života,“ popisuje bratr Rafael.
VÁNOCE A GRILOVACÍ SEZONA
Výroba hořčice je výhradně záležitostí bratrů, jinak ale na spoustě věcí – od grafických návrhů až po testování navrhovaných produktů – mniši spolupracují s okolním světem, konkrétně s externími firmami. „Ozývají se hlavně obchody se zdravou výživou, ale letos v lednu nás oslovil internetový obchod Košík.cz, zda pro ně nechceme navrhnout dvě hořčice na grilovací sezonu. Obvykle své produkty do velkých řetězců kvůli objemu výroby nedodáváme, ale tohle nám přišlo zajímavé,“ popisuje bratr Jiří.
Mniši navrhli firmě dvanáct různých hořčic, z nichž si Košík.cz vybral dvě – hořčici s medem a meruňkami a hořčici s paprikou. První zmíněná příchuť se prý prodává skvěle, druhá o něco hůře. Bratři podle celerářových slov měli zákazníkům na etiketu dopsat, že jde o sladkou, nikoliv pálivou papriku. Spolupráci si však bratr Jiří velmi pochvaluje. „Pro nás je to vlastně ideální scénář. My zajistíme výrobu, máme stanovený počet kusů, který od nás klient odebere, a nemusíme se starat o marketing a další věci,“ vysvětluje.
Po naplnění lahví mniši nalepují etiketu na každou hořčici, skládají je do krabic a následně kompletují objednávky. I tento proces probíhá v úplné tichosti. Jeden bratr etiketuje, další dva mlčky pracují na počítači.
Mezitím nám bratr Jiří vyskládá na stůl osm hořčic – kromě těch „tradičních“, lišících se hlavně jemností namletých zrn, mají v nabídce také několik speciálních příchutí. S olivami, s rajčaty, s petrželí a s petrželí a česnekem. „Celkově prodáme několik desítek tisíc kusů hořčic ročně. Nejvíce během grilovací sezony a pak Vánoc. Nejpopulárnější je trapistická hořčice, jemně mletá a silná,“ vysvětluje celerář. Jedna lahvička hořčice o hmotnosti dvě stě gramů stojí od 99 do 109 korun.
Na vánoční svátky plánují mniši také vydat speciální dárkový set. S hořčicí, trapistickým pivem, ale také paštikou z nedaleké biofarmy, do níž se hořčice přidává. Trochu překvapivě však zhruba polovina klášterní produkce míří do Francie. Jen z prodeje v Česku by mniši nevyžili, byť je o jejich hořčici rok od roku větší zájem.
„Nejíme maso. Jen ryby. Ale hořčice nám poslouží stejně skvěle jako vám k zelenině či na zálivku k salátu. Vyrábíme ji vlastníma rukama, takže moc dobře víme, o jak kvalitní potravinu se jedná,“ vypráví bratr s úsměvem. Při její konzumaci však mějte na paměti, že se jedná o mnohem silnější hořčici než tu prodávanou v supermarketech.
Kromě hořčice se zde v opatství vyrábí také kosmetika. Mýdla, krémy, balzám na rty a další produkty má na starosti s malým týmem mnichů bratr Rafael. I zde se jedná o přírodní produkty a takřka celá produkce opět míří do Francie, kde je přes své obchodní sítě přeprodají tamní trapisté. V krámku nacházejícím se v domě pro hosty v klášteře Nový Dvůr si však můžete hořčici, kosmetiku, ale třeba i zavařeniny z domovského kláštera v Sept-Fons koupit. Mniši jsou náležitě vybavení. Mají tu i platební terminál a podléhají stejným pravidlům jako kterákoliv firma.
„Před koronavirem jsme tu měli takřka pořád plno. Pokud někdo hledá klidné místo na rozjímání a načerpání duševní síly, rádi mu poskytneme střechu nad hlavou,“ vysvětluje bratr Jiří. A zároveň dodává, že pokud někoho nadchne vidina mnišského života, může kdykoliv přijít. Dveře jsou otevřené pro každého a každý se taky potom může zkusit zapojit do výroby hořčice.
MNIŠSKÝ RECEPT
Suroviny:
Bílý kudrnatý salát, 200 g zelené čočky, svazek petržele, tymiánu a bobkového listu, střední cibule, mrkev, stroužek česneku, stonek řapíkatého celeru, 3 dostatečně silné plátky horské šunky, 2 polévkové lžíce nasekané petrželky, sáček lískových oříšků
Zálivka:
3 polévkové lžíce červeného vinného octa, 9 polévkových lžic oleje z lískových ořechů, 2 polévkové lžíce Novodvorské hořčice, sůl a pepř
Postup:
Uvaříme dokřupava čočku se svazečkem petržele, tymiánu, bobkového listu, cibulí, mrkví, česnekem a řapíkatým celerem. Necháme okapat a vyjmeme zeleninu. Na 4 talíře rozdělíme salát, vlažnou čočku se zálivkou a šunku nakrájenou na nudličky. Posypeme mírně opraženými oříšky a petrželkou.
Další recepty s použitím Novodvorské hořčice naleznete zde.
HISTORIE TRAPISTŮ
Řád Trapistů vznikl v 17. století ve Francii jako reformovaná větev cisterciáckého řádu.
Samostatným řádem se trapisté stali v roce 1892. Mateřským klášterem mnichů v západočeském Novém Dvoře je Opatství Sept-Fons ve střední Francii. V Česku působí také ženy trapistky v klášteře v Poličanech ve středních Čechách. V Řeholi svatého Benedikta, kterou se mniši v klášteře Nový Dvůr řídí, se píše: „Budou-li bratři nuceni nezbytností nebo chudobou sami pracovat na sklizni úrody, nebudou se vůbec rmoutit; tehdy budou skutečnými mnichy, když budou žít z práce svých rukou podle příkladu našich otců a apoštolů.“
Rubrika „Na jídlo s Reportérem“ vzniká díky laskavé spolupráci s magazínem Reportér, ze kterého je tento článek převzat.
