Na golfovém pohřbu… Nová Amerika 2017

Je to pořád jasné… že prý existuje strategie a ambice připravit hřiště pro nového majitele. No, z fotek kolujících Facebookem to vypadá jinak 🙂 Přestože už tu byl skoro každý, neodolal jsem krásnému počasí a novému objektivu 😀

Byl to nakonec supr výlet, ale tak trochu pohřeb – fyzické rozloučení s místem, kam jsem kdysi v předgolfovém období vzal holku, abych ji sbalil (a nesbalil), kam jsem pak po letech vzal hole, abych je přesvědčil, že už to trochu umím (a nepřesvědčil jsem je) 😀

Z fervejí se zatím staly rozkvetlé louky, místní vesele a nepochopitelně tvarovaná odpaliště najde už jen znalec, greeny naproti tomu i laik, protože ty vyschly a rozpraskaly. „Heliport“ je jak nehojící se jizva v kůži krajiny po zásahu šíleného doktora Frankensteina. U cest ve svém vlastním postapokalyptickém filmu trčí k nebi šisující reklamy… a jsou k smíchu. Stejně, jako zrcadla na drivingu vedle hromad odpadků přetékajích z košů naposledy vyvezených asi někdy v listopadu…

Do ticha omračující rozlehlosti jízdárny postupně proniká zvuk motoru. Osamělá paní přijíždí nakrmit kočky, o které se v mezičase začala starat. Všechno cenné je zdá se pryč, za obzorem hučí kombajny a z rákosí čouhá cedulka „Next…“. Next tee?