Je nepopiratelný fakt, že dokud se nedostaneme hluboko pod hcp 20, informace o počtu uhraných ran je masochismus. Naše dovednost neodpovídá hře na prosté rány, stability se nám nedostává… je to zkrátka boj. Naopak stableford skvěle (a v klidu) ilustruje, jestli jsme zahráli na sebe, líp, hůř… Proč teda každý na otázku jak hrál říká počet ran, a to i u HCP 54? 🙂 Protože to neumí spočítat… A přitom jamka zahraná na 10 není hrdinství 🙂
Jak na to?
1) Základ je znát svůj přesný HCP (viz cgf.cz nebo skóre karta). Je to prostě to číslo, co máme u jména na serveru.
2) V klubovně na zdi nebo na recepci či opět na cgf.cz zjistíme svů hrací HCP na hřišti (těžší nám vzhledem k přesnému hendikepu něco přidá, krátké a lehčí zase něco ubere). Pokud nevíme, co hledáme, zeptáme se. Často se v krátké mezihře podíváme do nejvyděšenějších očí recepční, co existují. Ona se ale většinou časem rozpomene a odpoví 🙂
3) Podle indexu jednotlivých jamek si na přidané rány mezi ně rozdělíme (viz skóre karta – stroke index). Jejich součet s parem nám pak dá tzv. „osobní par“. Při jeho uhrání máme na jamce 2 body. Za osobní birdie 3, za bogey 1 atd. Z čehož plyne, že za osobní par + 2 rány nemáme ani bod, můžeme sebrat a utíkat dál!
Příklad? Ok!
Přesný HCP: 30
Hrací HCP: 33
Výpočet osobních parů:
– k dobru mám celkem 33 ran
– na 15 jamkách mám tedy k dobru 2 rány (celkem 30), na 3 nejlehčích pouze 1 (celkem 3)
– abych odešel se 2 stably na jamkách s indexem 18, 17, a 16, musím zahrát par + 1,
– 2 rány nad par mi na 2 stably stačí na jamkách s indexem 1 až 15
8 komentářů. Nechte nové
Dane, ale i za 10 ran muze byt pro hrace s HCP 54 bod 🙂 a kazd bod se pocita
Máš pravdu předsedo. Ale takových jamek je jen pár a osobně si myslím, že na takové hřiště 54 nemá ve vlastním zájmu vůbec lézt. Páč ani těch 10 nezahraje a ještě bude plakat 🙂
V Č.Lípě má chlap s HCP 54 za 10 ran bodík dokonce na dvou jamkách a to i z modrých odpališť, které jsou doporučené pro hráče s HCP nad 36 a jsou výrazně přátelštější, než ta žlutá nebo nedejbože bílá 🙂
Ale v jeho zájmu je to nevědět a nehrát 🙂 Jasněže jo. Dyť taky všude venku říkám maximálně 10 a odchod 🙂 Ale jsem rád, že to čtete a přemýšlíte o možných limitech 😀
Je to sice je „akademická diskuse“, ale budiž…
Není pravda, že takových jamek je jen pár a není pravda, že hráč s „mokrou zelenou kartou“ (tedy nejvyšším klubovým hcp) nemá na takové hřiště lézt! Páč nadpoloviční většina českých hřišt k hcp spíše rány přidává, než je ubírá, a tedy hráč s hcp 54 má na velké části českých 18ti jamkových hřišť na všech jamkách +3 rány a na několika (dvě, tři, někdy i čtyři, ale občas také i pět a více jamek) +4 rány. A vzhledem k tomu, že pětipary bývají jen výjimečně normovány jako ty nejsnadnější jamky na hřišti, často je to právě pětipar, kde má takový začínající hráč osobní par 9 ran! A ejhle – i ta desítka přináší bodík! Toliko k počítání stablů.
Tedy – ne, že by mě nějak zvlášť bavilo jít třeba za flightem, kde se takoví „ranaři“ (tedy co do počtu, ne co do délky… ;-)) sejdou třeba dva. Ale říkat jim, že na hřiště nemají vůbec lézt… nebyl bych tak přísný. Každý hrál na začátku mizerně, a kdo tvrdí, že ne, hraje mizerně dodnes!!! 😀
Vždyť já se nehádám, jenže problém je 15 na tříparu. A to je standard. Takže proto ta magická 10. Zkrátka 10 a dost 🙂
OK, reagoval jsem spíš na to „takových jamek je jen pár“ a „nemá na takové hřiště vůbec lézt“…
S přístupem „10 a pak zvedám“ souhlasím! (Konec konců i některé turnaje počítané na rány mají často kvůli tempu omezení „par jamky + 5“ a pak zvednout.)
Dík 🙂 BTW – ten systém par + 5 je mimochodem strašná hovadina a se hrou na rány to nemá nic společného 🙁 Akorát to kazí představu začátečníků o hře jako takové. Katastrofa 🙁