Jaké tempo hry je správné a jak si ho udržet? To jsou otázky, které asi nejvíc dráždí golf. Stohy papíru byly popsány, nesčetné seriály článků zveřejněny a přitom je to tak jednoduché!
Jak si tedy vzájemně nekazit hru nekonečným čekáním na každou ránu a couráním se od stébla ke stéblu? Konkrétní kroky jsou jednoduché:
- po odehrání rány si pamatuju nejen směr, ale především vzdálenost (u kterého stromku, kamene nebo výběžku mi míč asi skončil)
- okamžitě po odehrání svého míče vyrážím k místu jeho dopadu, jak mi to nejvíce umožňuje rozmístění ostatních hráčů (nepřekážím jim v ráně, ale zbytečně nečekám na odpal)
- sleduju míč spoluhráče, abych mu mohl pomoct s hledáním (určením místa dopadu)
- při hledání si sice pomáháme, ale ne tak, že nejdřív všichni hledáme ty 3 minut 1 míč a pak se přesuneme o 100 metrů k dalšímu tříminutovému hledání dalšího zoufalce ve flightu
- při jakékoli nejistotě hraju okamžitě provizi (provize není to, že jdu hledat a pak se rozmyslím, že se vrátím zpátky a dám radši ještě „provizi“, to už je nový míč!)
A jedna obecná zásada? Stačí si držet předcházející flight ve vzdálenosti půl jamky před sebou a sami nikdy nebudeme pomalí! 🙂 A že to opravdu funguje je jisté – stačí absolvovat jeden canon start na pověstně stísněné devítce ve Staré Boleslavi. Při plném hřišti (56 hráčů) se tu standardně chodí 9 jamek za 2.15, a to hlavně proto, že nikdo nemůže ztratit kontakt s předchozím ani následujícím flightem. Prostě tu není prostor na loudání 🙂
P.S.: To, že zdánlivě nevidím nikoho za sebou, neznamená, že nejsem pomalej 😀
