fbpx
Z jiných serverů

Magazín Reportér: Kde vzít české hvězdy pro Paříž či Brisbane?

V českém golfovém prostředí není o talenty nouze. Přechod skvělých amatérů mezi úspěšné golfové profesionály však bývá neskutečně těžký. Na jaké překážky hráči a hráčky narážejí? A jakými cestami se mohou vydat, aby v golfu prorazili na té nejvyšší úrovni a mohli například reprezentovat Česko na některé z dalších olympiád?

Jak je na tom český profesionální golf? „Má dva hráče mezi sto dvaceti účastníky a účastnicemi olympijského turnaje. To se řadě větších či golfově tradičnějších zemí nepodařilo,“ říká zkušený švédský trenér Staffan Johansson, který dlouhá léta působil u reprezentačních družstev Švédska, Islandu a Finska a od roku 2018 vedl českou reprezentaci, kterou nyní předává svému nástupci, jímž bude Brit Harry Scott.

Olympijská nominační kritéria limitují počet účastníků z jednotlivých zemí, proto se do nominace nedostane řada hráčů z těch nejsilnějších golfových velmocí a postoupí i ti, kteří jsou ve světových žebříčcích níže. Oba čeští olympijští zástupci, Klára Spilková a Ondřej Lieser, se v žebříčcích pohybují ve třetí stovce. Zároveň ale platí, že se do startovního pole dostali s poměrně bezpečnou rezervou a rozhodně nejsou mezi účastníky papírově nejslabší.

Pokud se ovšem na druhé straně podíváme například na Czech Masters, tuzemský turnaj nejvyšší evropské golfové série, uvidíme, že za šest dosavadních ročníků se jen třikrát podařilo některému z českých hráčů projít do víkendových finálových kol. Dvakrát uspěl profesionál Filip Mrůzek (2015 a 2016), jednou amatér Vítek Novák (2015). Od roku 2017 se to žádnému tuzemskému hráči nepodařilo, což se samozřejmě může letos změnit.

„Kdybychom si před deseti lety řekli, že budeme mít dva hráče na olympijském turnaji, tak by si tehdy asi i optimisté ťukali na čelo,“ myslí si Aleš Libecajt, generální sekretář České golfové federace a také čerstvě znovuzvolený šéf její sportovně-technické komise. „Možná to nejde kupředu vždycky tak rychle, jak bychom snili, ale je nepochybné, že se amatérský i profesionální golf posouvá kupředu,“ říká a poukazuje na to, že ještě před lety startovali čeští profesionálové na Challenge Tour, druhém nejvyšším evropském okruhu, jen výjimečně, zatímco dnes běžně na turnajích startují dva až tři a bývají ve hře o přední umístění. K tomu přičtěme Ondřeje Lieseara jako prvního hráče na nejvyšším okruhu European Tour a Kláru Spilkovou účastnící se americké LPGA. „Při hodnocení současného stavu je vždycky dobré se podívat pár let dozadu a říct si, zda jsme nyní tam, kde jsme si to tehdy přáli. A já bych řekl, že ano,“ říká Aleš Libecajt. „Když jsme se se Staffanem Johanssonem bavili o jeho odchodu do penze, říkal, že ho trochu mrzí, že není mladší, protože očekává, že následující roky by mohly být výsledkově úspěšné,“ dodává Libecajt.

Péče o talenty

Podle kouče Johanssona stojí před českým golfem dvě hlavní výzvy. Jednak získávat pro hru nejmladší generaci, aby měl sport dostatečně silnou základnu. A pak také pracovat s hráči mezi patnáctým a dvacátým rokem věku tak, aby měli šanci na úspěšný přechod z amatérského sportovního golfu mezi špičkové profesionály.

Pro amatérské a mládežnické kategorie má golfová federace postavenou celou strukturu tréninkových a reprezentačních programů. Na vrcholu stojí tzv. Czech Golf Team, který v současné době zahrnuje dva nejlépe postavené muže na světovém amatérském žebříčku (Jiří Zuska, Filip Jakubčík), dvě nejlépe postavené ženy (Sára Kousková, Tereza Melecká), a navíc mimořádně talentovanou juniorku, teprve šestnáctiletou Denisu Vodičkovou.

Na ně pak navazují národní týmy „mužů a chlapců“ a „žen a dívek“ se dvanácti členy, respektive patnácti členkami. Další golfisté a golfistky narození mezi roky 2005 až 2008 jsou pak zařazeni do celkem šesti regionálních tréninkových center, která pracují s celkem asi šedesáti mladými sportovci. „Cílem těchto regionálních center nemá být, abychom v nich nahrazovali individuální trenéry jednotlivých hráčů a – když to trochu přeženu – pilovali s nimi švih. Centra mají pomáhat celkovému rozvoji hráčů a ve spolupráci s osobními trenéry, rodiči i školami je připravovat na to, aby jednou mohli být v národní reprezentaci,“ přibližuje Aleš Libecajt a zároveň přiznává, že v některých případech ještě není spolupráce mezi sportovní strukturou federace a domovskými kluby či individuálními kouči úplně vyladěná.

Golfová federace také vyvinula a spustila specializovaný počítačový systém pro zaznamenávání dat jednotlivých hráčů a usnadnění komunikace mezi reprezentačními kouči, hráči, jejich osobními trenéry a rodiči. Systém má název Bryson podle amerického profesionála Brysona DeChambeau, jenž je proslulý až vědeckým zkoumáním své hry a precizní prací s nejrůznějšími statistikami, což ho přivedlo až do nejužší světové špičky.

Dalším krokem pro podporu špičkových amatérských hráčů je tak zvaný Success program ČGF, jehož prostřednictvím přispívá golfová federace na účast nejlepších hráček a hráčů na zahraničních turnajích. Konfrontace s kvalitními soupeři v cizině může sportovce výkonnostně posouvat kupředu. Na zahraničních turnajích také mohou mladí hráči častěji zaujmout například skauty amerických univerzit, kteří v Evropě hledají talenty pro své školní týmy. Na turnaje do Česka také občas zavítají, ale za hranicemi je příležitostí k zaujmutí více. Cesty ven jsou tedy pro hráče velkým plusem, zároveň to ovšem není zrovna laciná záležitost. Aby nemusela celá tíha nákladů ležet na rodinách, mohou hráči na základě dosažených výsledků žádat o zpětnou refundaci části vynaložených nákladů. Tento program začal fungovat v roce 2015 a počítá se s ním i do budoucna.

Období přerodu

Tak jako v jiných disciplínách i u golfu platí, že klíčové období v životě mladého sportovce je teenagerský věk, kdy řada talentů své sporty opouští, ať už kvůli ztrátě motivace, nalezení jiných zájmů, nebo třeba z potřeby vzdoru vůči rodičům či trenérům.

V golfu však o něco později přichází ještě jeden zlomový moment sportovní kariéry, a tím je přechod z amatérských soutěží k profesionálům. Obnáší nejen postup do vyšší sportovní sféry – všechny hlavní špičkové světové golfové soutěže jsou určeny profesionálům –, ale také změnu veškerého fungování kolem daného hráče či hráčky. ČGF sice má program, který začínajícím profesionálům v prvních dvou letech kariéry umožňuje využívat část zázemí amatérské sportovní federace, celkově vzato však musejí golfisté od přechodu do profesionálního režimu začít spoléhat především sami na sebe. A to jak po stránce ekonomické, tak i sportovní.

Právě v tomto bodě může hráčova kariéra zakolísat či zcela ztroskotat. Už samotné získání pozvánek k účasti v profesionálních turnajích je velmi obtížné. Zájemců je hodně, příležitostí málo. V tomto směru mnoha českým hráčům pomohl fakt, že promotér Petr Dědek a jeho firma Relmost pořádají v Česku turnaje European Tour i Challenge Tour. Každý pořadatel má právo udělit určité množství „divokých karet“, tedy umožnit účast v turnaji i hráčům, kteří nejsou stálými účastníky příslušné Tour. Pořadatelé turnajů z různých zemí pak mezi sebou tyto „vstupy do hry“ směňují a Relmost je tak může poskytovat těm českým hráčům, které Dědkův tým podporuje. To jim samozřejmě nezaručí úspěch, ale alespoň poskytne šanci. Druhou možností pak je, že se hráč postupně prokouše přes nižší kategorie profesionálních soutěží k těm vyšším svými výsledky, což je případ aktuálně nejlepšího českého hráče Ondřeje Liesera. Taková cesta je ovšem dlouhá, úmorná a je na ní více těch, kteří neuspějí, než těch, komu se to nakonec podaří.

A z čeho budu žít?

Kouč Staffan Johansson, který má za sebou práci s hráči od dětského věku až k jejich vstupu na nejvyšší evropskou scénu, říká, že pro dosažení úspěchu je nezbytná kombinace talentu a schopností s ochotou k neuvěřitelně poctivé dřině.

Petr Šavrda, sportovní ředitel ČGF, který sám býval velmi nadějným tenistou, říká, že pro úspěch ve špičkovém sportu je potřeba, aby byl člověk hladový po úspěchu a soustředil se na jeden jediný cíl. „Řada mladých sportovců si chce nechat pro život více otevřených dveří, vedle sportu i ve studiu a podobně. Což je zcela pochopitelné a z osobního hlediska jistě i rozumné. Nicméně nejčastěji sportovně uspějí právě ti, kteří si nechají otevřené jen ty jediné dveře,“ popisuje. A dodává, jak podstatné je toto téma zejména v ženském golfu, kde se také v profesionálních soutěžích netočí zdaleka tak velké peníze jako u mužů. „Když se bavíme s našimi nejlepšími amatérskými hráčkami o případném přechodu na profesionální úroveň, celkem logicky říkají: a z čeho budu žít? Odměny, které mohou vyhrávat třeba i na druhé nejvyšší evropské túře, LET Access Series, sotva pokryjí náklady na cestu na turnaj,“ vypráví Petr Šavrda.

Dobrým příkladem jeho slov mohou být výhry českých hráček na turnaji ve španělské Zaragoze koncem letošního července. Kristýna Napoleaová si za dělené desáté místo odvezla 892,50 eura (necelých 23 tisíc korun), Šideri Váňová za čtyřiadvacáté 490 eur a Kateřina Vlašínová za 52. místo získala 196 eur.

U mužů je situace s výhrami o něco lepší, ale ani tam se nejedná o žádné závratné částky. Když český profesionál Aleš Kořínek skončil na červencovém turnaji série Challenge Tour v rakouském Adamstalu dělený osmý, odvezl si domů 4 686 eur, Stanislav Matuš a Jakub Bareš brali za jedenatřicáté místo shodně 1 463 eur. Proti pohádkovým penězům, jaké se točí na nejvýznamnějších světových turnajích, jsou tyto výhry stále v kategorii drobných částek.

Proto čeští profesionální golfisté musejí kromě golfu dobře zvládat také matematiku. Na některé turnaje se z finančních důvodů raději ani nevypraví. V tomto jim situaci komplikují i covidová pravidla, protože kvůli nim často bývají pro turnaje určené konkrétní hotely a hráči si tak nemohou sami najít nějaké méně nákladné ubytování, třeba ve větší vzdálenosti od hřiště.

Cesty přes Ameriku

Množství kvalitních amatérských hráčů přechod do profesionálního golfu nezvládlo, ať už herně, nebo finančně. „Dříve býval problém, že hráči často přecházeli k profesionálům velice mladí, třeba už v osmnácti letech,“ říká sportovní ředitel České golfové federace Petr Šavrda. V poslední době se ale prosazuje nový trend. Hráči odcházejí na americké univerzity. Tím si třeba o další čtyři roky prodlouží amatérskou kariéru a mají větší šanci dozrát, aniž by byli pod tak silným finančním tlakem. Touto cestou se před časem vydal například talentovaný amatér Šimon Zach, který se nyní po návratu z USA snaží nastartovat svou profesionální kariéru. Ve Spojených státech, na University of Louisville, hraje i aktuálně první hráč českého amatérského žebříčku Jiří Zuska. „Teď teprve bude většina z té generace, která se rozhodla pro cestu přes americké univerzity, svá studia končit. Takže uvidíme, jak se jim bude v golfu dál dařit,“ říká Petr Šavrda. Velký potenciál vidí v aktuálně nejlepší české amatérské hráčce Sáře Kouskové, která už od sezony 2018/2019 působí ve špičkovém dámském týmu na University of Texas. „Sára určitě patří mezi ty, kteří jsou ochotní si ponechat právě jen ty jedny nutné dveře,“ říká sportovní ředitel ČGF.

Mezi těmi mladšími – jakkoli je vždy obtížné předvídat u velmi mladých hráčů, jak se bude jejich kariéra vyvíjet – se nyní ve velmi dobrém světle jeví už zmiňovaní teenageři Denisa Vodičková a Filip Jakubčík, který také studuje a hraje v USA, zatím na střední škole.

Čas ukáže, zda se některý z nadějných a skvělých amatérů skutečně prosadí v profesionálním golfu a bude reprezentovat Česko na hrách za tři roky v Paříži, za sedm let v Los Angeles nebo třeba v roce 2032 v Brisbane.

Článek je publikován díky laskavé spolupráci s magazínem Reportér, ze kterého je převzat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.
Chcete-li pokračovat, musíte souhlasit s podmínkami