Známe to všichni – dorazíme k vodě, ale je kolem ní nějak málo kolíků. A teď kudy z nudy, eee, vody? Jsme už v ní nebo ještě ne, jak hrát správně, ale hlavně dobře a bez zbytečných ran?
A přitom je tohle přesně ta situace, která ilustruje, že golfová pravidla jsou napsána proto, aby hráči pomohla, situaci mu ulehčila. Jen teda ten hráč musí alespoň trochu vědět, o co běží 🙂
Takže, vodní překážkou může být i neoznačená plocha. To je základ. Pokud je její hranice vyznačena kolíky, určuje ji jejich spojnice. A pokud jsou kolíky doplněny čárou, je hranicí právě a jen ona. To je teorie. A teď ta praxe 🙂
Základem všech úvah je posoudit, kde je přirozená hranice vody. Nejde o momentální okraj hladiny, ale o jakousi průměrnou linii. Kde tak jakože obvykle bývá. Protože pokud spojnice 2 sousedních kolíků vede prostředkem rybníka, nebudeme revolučně tvrdit, že nejsme ve vodě, když jí máme po rozkrok, že jo? Takže, chybí kolíky? Koukneme na to rozumně – přirozená hranice rozděluje svět na ty s trestnou a na ty bez trestné 🙂 Pokud je evidentní, že hladina nikdy nekolísá, je tím okrajem přímo ona. No, a pokud je evidentní, že jako kraj je míněn zlom terénu, od kterého běží břeh k vodě, je to právě tohle místo.
A proč je na začátku zmínka o pomoci pravidel? Jsou objektivní a nepoškozují. Výklad situace vychází z přirozenosti, nevytváří pasti a smyslem je pomoct. Jen teda musíme vědět, jak je to v nich napsáno 
