Větší prču jsem na golfu v životě nezažil. Celý je to naprostej nesmysl a ptákovina, ale rozumím těm dvěma Olomoučákům, co jsem potkal, a co se do Harrachova vracej každý léto. Je to radost, masochistická extáze, hory, nádhera.
Kravín. Jak jako kravín? No prostě kravín. Krásně předělaný kravín na komplexní zázemí s restaurací, hotelem… To je prostě signature hole bitozeveského hřiště 🙂
Mám temné podezření, že tohle je jediné golfové pravidlo, které znají opravdu všichni, ale téměř nikdo z nás ho ještě nepoužil. S hrabavým zvířetem je to totiž podobné jako s lochneskou – všichni o něm mluví, ale nikdo ho vlastně ještě neviděl. Kdybychom ho přeci jen už konečně potkali, jak je to správně?
„Myslete si co chcete, já to na Čertově břemeni nějak přežiju“.
Ne, skutečně to není apríl a rozhodně nejde o trest například pro České dráhy. Zase je řeč o golfu a pozdním příchodu na start.
Je to tak trochu titulek jako známé „…před oponou, za oponou…“, ale je to tak – své míče můžeme označovat a zdvihat nejen na greenu. Ale jsou tu určité rozdíly!
Tohle hřiště je opět tak trochu o návratu ke kořenům. Nejde zas až tak moc o to, jak skvěle jsou jamky navržené, greeny obrovské a všechno celkově bezchybné. Stejně totiž nakonec rozhoduje vlastní pohoda a schopnost ten míček vůbec trefit.
Býval to před časem nejoblíbenější a nejpřesnější meteorologický model, předpovědi z Medardu zkrátka neměly konkurenci. Pak chlapcům trochu ujel vlak, tedy, ony jim popravdě doslova utekly želvy. Dneska už je Medard ale zase tady a v kvalitě, na kterou jsme byli zvyklí. Co je v něm nového?
Vodaaaaaa… a ta způsobuje tu největší pozoruhodnost – prakticky každý hráč, i ten s tragickými hendikepem, tu musí přemýšlet, kam chce hrát. Bez course managementu se prostě na Hluboké uspět nedá. A tahle škola za to stojí.
