Proč se znovu a znovu vynořují historky o porušování golfových pravidel, o jejich obcházení, ignoraci? A je to tak důležité? Není to vlastně jedno? Není. A jsou příklady, na kterých je to jasné vždycky… 😉
Kdysi jsem se rozepsal, že pokud hořekujeme nad nedodržováním golfových pravidel, je to jen a jen naše chyba. Těm „pachatelům“ to nemůžeme zazlívat, když jim to necháme projít. Pak si za všechny důsledky můžeme sami. Trvám si na svém, přestože s tímhle přístupem asi nikdy neodejdeme z hřiště jako krátkodobý morální vítěz 🙂
Třeba takový náhodně složený flight na sobotním turnaji. Skřípání začalo na už 3. jamce…
„Jak jako 8? Vždyť jsi to zvednul!?!“
„No, 8…“
„Vždyť jsi to zvednul!“
„Ale z 15 cm bych to přeci určitě dal!“
A pak třeba rozhodování o místě dropu…
„Že se tady nesmí dropovat, ale no jo, tady ale takhle dropujou všichni!“
Nebo…
„Ale to je přeci jedno, že řeknu jakou holí hraju! Když hraju se synem, tak ten si třeba vždycky bere o číslo kratší, tak co?!“
A několik argumentů spoluhráčů…
„O co jde, vždyť tohle je takovej sranda turnaj!“
„Já hraju golf pro radost, pro potěšení, tak ty pravidla přeci nebudem brát tak doslova!“
„Hele, při naší úrovni, to přeci nemá smysl brát ty pravidla tak přesně, vždyť o nic nejde, ne?“
No, jak to skončilo? Argumenty o férovosti, dobrém pocitu, o pravidlech, která jsou pravidla, nepomáhaly, o radosti ze správného postupu nemluvě. Zaražené ticho zavládlo po jediné větě…
„Hele, a co fotbal – tam když dáte břevno, taky řeknete, že ho při vaší výkonnosti počítáte jako gól?!?!?“
No co, poděkovali jsme si za hru a šli každý k jinému stolu. Tam byli kamarádi, na které jsem se těšil, a kteří všichni věděli, že břevno není gól…
Takže tak. Hrajme a zapisujme každý, jak chceme a můžeme. Jen nezapomeňme na toho draka z Rákosníčka. Jak si s ním nikdo nakonec nechtěl hrát (ani) na nebeský požár 😉
Obrázek je převzat z knížky Záhadná golfová pravidla, pověry a mýty.
