Na přelomu každého roku se úplně přirozeně zjevuje otázka – k čemu mi je členství v klubu? Každý z golfistů si ji v nějaké podobě položí, protože právě teď dumá, kam se v následující sezóně vrtnout…
K čemu nám je za současných podmínek golfový klub? Jaké benefity nám přináší a o jaké skutečně stojíme?
Kdysi kluby sloužily především ke sdružování prostředků – sami si na zahradě 18 jamek nepostavíme, a když postavíme, nezahrajeme si, a když zahrajeme, nepobavíme se atd. 🙂 Prostě jedinec se na hřiště nezmohl, skupina ano. A tak vznikaly kluby. Dnes ale v Čechách prakticky nikdo nezaloží spolek proto, aby si kolektivně mohl dopřát požitek, na který sám nedosáhne – naprostá většina hřišť funguje komerčně a je budována jako investice a zdroj zisku. Druhá možná funkce klubu je příslušnost k výlučné skupině. „Dobrodiním“ systému z let 1948–89 jsme ale bohužel přišli o všechny dlouhodobé vztahy a tradice přišly. Po roce 89 se objevilo pár klubů, jejichž jedinou prestiží měl být dokonce i jen vstupní poplatek v řádu statisíců. Tenhle trend naštěstí taky vyšuměl…
Co tedy naláká golfistu do klubu na začátku dalšího roku?
Může to být hodně hry za mimořádně slušné peníze. Taky pružnější kluby už dávno nenabízí doživotní členství, ale roční hru za částky pod 10 000 Kč. Sleva v restauraci nebo masáž zdarma do klubu už nikoho nepřitáhne.
Zajímavý je i minimální poplatek vlastně jen za registraci v ČGF pro ty, co se nechtějí vázat k 1 hřišti. Vždyť, logicky, kolikrát za sezónu jsme schopni zahrát 1 hřiště, i kdybychom ho měli za barákem? Pokud chodíme do práce, maximálně 30x?
Jsou tu i náznaky, že příslušenství k určité skupině „kamarádů“ jako důvod vstupu do klubu už začíná být zase trochu ve hře. Nadšení golfisté, co už hrají nějaký ten pátek, obrazili kdejakou louku, na které se dá hrát a přicházejí zpátky na chuť sociální stránce golfu. A to je setkávání, komunikace, zábava s přáteli. Že by tohle byl nečekaný začátek zlaté éry golfu v Čechách?
Ale společný jmenovatel mají všechny současné varianty skutečně jen jeden – členství jako jednoduchá a přehledná služba, žádné serepetičky.
Vlastně je to ale s výběrem klubu docela jednoduché – stačí se zamyslet, kolikrát asi za rok budu mít chuť a čas hrát (a s kým), k tomu si říct, jestli mi stačí 1 hřiště nebo ne, a pak už kouknout do peněženky… 🙂
