Do Terezína za golfem jezdím od úplných začátků tohohle hřiště. S postupem času jsem začal objevovat jeho nepopiratelné kouzlo – na úplné placce u úpatí hradeb pevnosti z konce 18. století leží překvapivě vyvážené a nápadité golfové hřiště. Přestože jen devítka, jedno z nejdelších u nás a přestože jen devítka, vzácně pestré – vtipné, těžké i milosrdné. A jeho atmosféra i přístup k hráčům je taky jedinečný. Proto jsme si konečně s jeho majitelem Jirkou Hamrem na chvíli sedli a povídali si…
Jirko, jak ses ke golfu vůbec dostal? Pokud vím, seš založením ryzí sportovec, hokejista…
Jsem odsud, z Litoměřic, a když mi bylo dvacet, snažil jsem se hrát ze všech sil hokej, uživit se jím. To se mi sice nakonec nepovedlo, ale byl jsem s ním i v USA, Kanadě a umožnil mi tam i studovat. A v létě jsme chodili s klukama hrát golf. V té době u nás bylo hřišť jen pár a golfu se zatím spíš víc mluvilo než pro něj dělalo.
Takže hřiště v Terezíně byl návrat domů?
Tak nějak. Jeho současné místo bylo ale o velkém hledání. V kopcích nad městem jsme měli například nádherný prostor pro kompletní osmnáctku, ale nakonec jsme se rozhodli pro Litoměřickou kotlinu především kvůli dostupnosti. Hráči nikam daleko za golfem jezdit nebudou. A tahle volba se nám stále potvrzuje jako správná.
Počkej, Litoměřická kotlina, jak je to vlastně s názvem hřiště Kotlina Terezín?
Když pevnost v roce 1780 Josef II. založil, změnili kvůli ní dokonce tok Ohře. V okolí hradeb vybudovali několik kotlin, které by v případě obrany zaplavili právě vodou z Ohře. No, a my teď sedíme hrajeme v té Litoměřické…
A kdo vám to hřiště vlastně maloval?
Sami. To byla ta nejpřitažlivější a po pravdě nejkrásnější část celého podniku. Je za tím ale samozřejmě spousta práce, studia a příprav. Učil jsem se nejvíc ve Spojených státech z dostupných zdrojů a od místních renomovaných stavitelů. Roli pak hrály i peníze – na nejlepší architekty jsme je prostě neměli a místní nás po pravdě moc nepřesvědčili.
To to ale dopadlo skvěle, jak jsi vlastně spokojený s výsledkem, co se ti na hřišti líbí nejvíc?
Já vidím pořád nějaké chyby a nedostatky, pořád bych něco zlepšoval a upravoval, to samozřejmě naštěstí nejde. Ale myslím, že je zábavné, herně chytlavé, relativně bezpečné, to se nám snad povedlo.
Co mě těší nejvíc? Kompozice hřiště – jak přirozeně zapadlo do krajiny, krásnou kulisu nám navíc vytvářejí i okolní kopce Českého středohoří. A ke všemu hráči sami potvrzují pro mě velkou radost – když si ho obejdeš, hned si zapamatuješ nejen každou jamku, ale i její části…
Nemyslím si, že osmnáctka je výhra, neptám se proto, jestli chcete dělat druhou devítku, ale kam to chcete na Kotlině tlačit dál, nějak se rozvíjet?
S osmnáctkou je to složitější. To není jen dalších devět jamek, to je i rozšíření zázemí, parkoviště, poplatků. Máme nějaké členy, ti jsou zvyklí na určitý typ hry, její cenu a s osmnáctkou by se to samozřejmě změnilo. Navíc by to třeba u nás znamenalo změnit úplně rytmus stávajících jamek, protože když obě devítky nezačínají a nekončí u klubovny, je to hloupost. Uvidíme.
Bavili jsme se o tom, že jste mimořádní, možná trochu exoti, myslíš, že jste?
Ani nevím, během výstavby jsem ve svém okolí nejspíš působil trošku bláhově, ale to už je dávno. Teď jsem moc rád, že jsem se do projektu pustil a že hřiště i klub fungují, že se na Kotlině golfistům líbí…
Během rozhovoru přišla řeč i na business a jednu vskutku revoluční českou premiéru, kterou Kotlina spustí na začátku července. Víc se dozvíte v nejbližších dnech v 2. díle povídaní s Jirkou Hamrem. Víc o hřišti se můžete dozvědět na golfkotlina.cz
