„Na ten den nikdy nezapomenu,“ vzpomíná Lukáš Hradecký. „Předváděli jsme tady novou pětihrnkovku, byla tu s námi i regionální manažerka z vedení firmy John Deere. Lilo jako z konve, z nebe padaly provazy vody. Sedl jsem za volant a koukal na ten kopec před sebou. Pochyboval jsem, že na něj vůbec vyjedu. Dával jsem tomu šanci tak čtyřicet ku šedesáti, víc ne. Jenže zákazníci byli zvědaví, manažerka taky, tak jsem to rozjel a vyšplhal se až nahoru. Sekačka má totiž systém pohonu GRIP přenášející výkon na kola, která jsou zrovna v největším záběru. Ten mi hodně pomohl, s touhle trakcí to nakonec nebyl žádný problém, naprostá paráda! Zvládla to jak sekačka, tak ta manažerka. Zůstala tam s námi celou dobu, i když byla chudák holka promočená až na kost.“
Na popisovanou událost vzpomíná s úsměvem i Martin Kotalík, který se na golfovém hřišti Čertovo břemeno stará o stroje i o technické zázemí celého klubu. „Jasně, poslali jsme tě na sedmnáctku, tam je to nejprudší. Bylo nám jasné, že pokud ji stroj vyjede, tak už tady vyjede všude.“ Zkouška dopadla dobře, takže sekačka na hřišti zůstala, první golfový stroj John Deere v srdci Jistebnické vrchoviny na území zvaném Česká Sibiř.
Od té doby uběhlo nějakých šest let. Teď je druhá polovina srpna, na hřiště Čertovo břemeno praží slunce a teplota se šplhá vysoko přes třicítku. Klubovnu, dílo architekta Stanislava Fialy, jsem obdivoval už na snímcích, když získala titul v soutěži „Stavba roku 2011“. Ale teprve naživo mě ohromila její jedinečnost, citlivé zasazení do krajiny a propracování do nejmenších detailů.
Před průčelím stojí čtyři zeleno-žluté stroje – sekačka greenů řady 2750, traktor 4049R, nákladní čtyřkolka Gator TX a postřikovač HD200 na univerzálním podvozku ProGator 2030A. V odlescích slunce září jako na přehlídce, hráči si je fotí, je to ale jen necelá polovina nového vybavení dodaného v uplynulých dvou měsících. Po hřišti nebo v garáži byste mohli spatřit ještě následující stroje: vřetenovou sekačku fervejí 8700A, vřetenovou sekačku semirafů 2653B, rotační sekačku rafů 7400A, pískovačku GBK SP100, sběrač Wiedemann SUPER 500, fukar AgriMetal TB280 a aerifikátor AgriMetal FA 720. Poslední zmíněný stroj si hřiště nejdříve půjčilo na vyzkoušení, po něm už si jej ponechalo. První sekačka, kterou tehdy dodala firma STROM PRAHA, a. s., obstála nejen ve zkoušce, ale i následně v provozu. To však nebyl hlavní důvod, proč si klub pořídil další stroje od stejného dodavatele. Jan Fidler, jeden ze spolumajitelů golfového klubu Čertovo břemeno nabízí jiný: „U nás hrají významnou roli greenkeepeři, proto jsem se nejdřív ptal jich. Chtěl jsem se poradit s lidmi, co na strojích každý den jezdí. Kluci řekli, že z hlediska servisu je nejvýhodnější John Deere, protože je nejrychlejší a máme to k nim nejblíže. Strategicky se chceme orientovat na jednu značku, neboť nám jde o dlouhodobou spolupráci.“ „Na servis k nám jezdí Míra Fiala ze střediska John Deere v Milíně, vzdáleného necelých 60 kilometrů,“ upřesňuje Martin Kotalík. „Většinou přijede a udělá servis na místě. Když jde o něco většího, stroj si odveze a nejpozději do týdne je s ním zpátky.“ „Máme výhodu v tom, že prodáváme i velkou zemědělskou techniku,“ dodává k tomu prodejce Lukáš Hradecký z firmy STROM PRAHA. „Naše rychlá služba vozí každý den náhradní díly z centrálního skladu značky John Deere v německém Bruchsalu, odkud nám dodá prakticky jakýkoliv díl do 24 hodin, tedy nejpozději do druhého dne od objednávky. O kvalitě, parametrech nebo výdrži strojů různých značek bychom se mohli dohadovat donekonečna, takovouhle službu ale u nás nikdo jiný nenabízí. Ty mašiny musí v sezóně jezdit, nesmí stát. Jak zemědělské, tak ty golfové. Kvůli nim provozujeme i vlastní brusírnu vřeten, bez ní by to nešlo, zákaznický servis musí být kompletní.“ Podle Martina Kotalíka se hřiště během doby, kdy jsou stroje v záruce, spoléhá na pravidelný servis zajištěný prodejcem. „Po jejím vypršení už si ho děláme sami, máme na to tady zázemí. Při údržbě spoléháme na originální součásti John Deere.“
Vzhledem deštivému počasí se stroje letos moc nezastaví. „Jak prší, sečeme pořád,“ potvrzuje manažer resortu Robert Fikar. „Greeny každý den, ty teď sečeme nadvakrát, ferveje a odpaliště třikrát týdně. Začínáme v šest ráno, hřiště udržuje pět zaměstnanců, šestý je Martin, který se stará o techniku. Celkem tu je zaměstnáno dvacet lidí, teď v sezóně nám na hřišti pomáhají ještě dva brigádníci.“
„Chodí tak třikrát do týdne,“ popisuje prázdninovou výpomoc brigádníků Martin Kotalík. „Ráno, když je ještě stín, dělají s křovinořezy, pak jdou i na stroje. Je jasné, že kdybychom je v tomhle vedru nechali makat celých osm hodin s křovinořezem, tak už by se sem znovu moc netěšili. Proto jim svěřujeme i stroje. Na ovládání TechControl jim nastavím rychlost sečení, přejezdů i otáčení, takže když například zvednou vřetena se zapnutým pohonem, stroj automaticky zpomalí. Když by se otáčeli moc rychle, kola by se zaryla do trávníku a mohla by ho poškodit, hlavně za mokra. Pak to nevypadá pěkně, a nikdo přece nechce hrát na nevzhledném trávníku. Zadané hodnoty můžu uložit pod klíčem a nikdo je pak nemůže měnit. Našim klukům, stálým zaměstnancům, to nechávám volně přístupné, jsou zkušení, vědí, kde mohou přidat nebo ubrat. Dá se to měnit i za jízdy, je dobré, když si s tím hrají, alespoň se to naučí.“ Vyspělým ovládáním TechControl jsou podle Lukáše Hradeckého vybaveny všechny nové sekačky v Čertově břemeni, tedy fervejovka 8700A, rafovka 7400A a sekačka greenů 2750: „Hodně lidí si to chválí, protože na stroji s dobrým nastavením dokáže i úplný začátečník odvést stejně kvalitní práci, jako zkušený profík. Přitom nepoškodí ani techniku, ani trávník.“
Na všestranném užitkovém vozidle ProGator 2030A je nejčastěji postřikovač John Deere HD200. „Máme ho tu dva týdny, zatím se s ním učíme,“ připouští greenkeeper Miroslav Klíma, „ráno jsme zalévali límce kolem greenů, už jsme ale také postřikovali a hnojili. Doposud jsme používali granulovaná hnojiva, s postřikovačem přecházíme na kapalná.“ Na hřišti v Čertově břemeni je od letošního roku zabudováno nové zavlažování. „Přesto postřikovač k zalévání občas využijeme. Na skalnatém podloží je někde jenom půl metru zeminy, taková místa by při počasí jako dneska rychle vysychala,“ vysvětluje Miroslav Klíma. Postřikovač je proto vybaven třicetimetrovou hadicí s ruční pistolí. „Kromě toho má na koncích ramen se záběrem 6,5 metru pěnové znamenáky, aby obsluha viděla, kde navázat další jízdou. V kabině napravo od volantu je displej, na kterém řidič jednoduše nastaví dávku, množství postřiku a navolí správné trysky. Tady ten trychtýř z boku je přimíchávač, který jednak přesně nadávkuje účinnou látku a jednak zajišťuje neustálou cirkulaci, aby se v nádrži nic neusazovalo. Pohodlně se plní, protože se dá sklopit dolů,“ ukazuje další vymoženosti postřikovače Lukáš Hradecký, „a obsluha má nad sebou stříšku. Taková maličkost, když to ale pere zrovna jako teď, tak ji každý ocení. Přesto jde o první ProGator se stříškou, který jsem v České republice prodal.“ Zhruba jednou měsíčně vystřídá postřikovač na podvozku ProGatora pískovačka GBK SP100. „Pokud to člověk umí, sundá nástavbu za pět až deset minut a stejně rychle tam dá tu, co zrovna potřebuje. Takže celá výměna trvá nějakých deset, maximálně dvacet minut,“ vypočítává Lukáš Hradecký. Nástavby stojí na opěrných nohou, stačí pod ně najet a připojit, takže prohození zvládne člověk sám a ani se u toho nenadře. S přizdvihnutím pod opěrnýma nohama mu pomůže hydraulika podvozku. Třetí nástavbou je sklápěcí korba, jejíž čas přijde nejpozději při mimosezónních údržbách a úpravách hřiště.
Jak je na tom s vytížením malý Gator TX, dvoumístná nákladní čtyřkolka? „Tak ta je vytížená až moc, pereme se o ni, protože jezdí skvěle,“ říká s nadsázkou manažer resortu Robert Fikar. Aby nejezdila, když má nezávisle zavěšená přední kola, odpruženou zadní nápravu a automatickou spojku s plynulou variátorovou převodovkou umožňující dosáhnout rychlosti přes třicet kilometrů v hodině, přičemž o pohon se stará zážehový vzduchem chlazený dvouválec s objemem 675 cm a výkonem téměř 17 koní.
Golfový resort Čertovo břemeno založil v devadesátých letech pan Jiří Němec: „V roce 72 jsme si tady koupili polorozpadlou chalupu. Když jsem se sem v devadesátém čtvrtém na důchod stěhoval, přišla mi zdejší krajina jako ideální pro golf. Rozhodl jsem se vybudovat hřiště, přestože golf sám nehraju, od roku 2003 jsem pouze rozhodčí. Nebyl to žádný velkorysý projekt, postupovali jsme tak, jak šly peníze. Nejdřív jsme postavili devítku a malou klubovnu, potom druhou devítku a velkou klubovnu. V začátcích jsme si vystačili s omezeným personálem, o první devítku se starali tři lidi. S novou klubovnou a druhou devítkou už šlo o poměrně velký podnik. Navíc se změnila ekonomika i podmínky, vždyť dneska u nás máte přes sto golfových hřišť. Na provoz jsme si jakž takž vydělali, ale na větší investice to nestačilo. Neměli jsme pořádné stroje ani závlahy, nebýt vstupu společnosti SEBRE, kde jsou partnery můj syn Petr a pan Fidler, dostali bychom se do problémů. Jsem rád, že jsem jim to mohl přenechat a odejít do důchodu, dneska už jsem tu jen jako historický poradce,“ dodává pobaveně Jiří Němec. „Letos je hřiště v přechodové fázi, skoro všechny ferveje jsou už ale zavlažované a máme dobrou techniku i zaměstnance.“
Podle manažera resortu Roberta Fikara dostali zaměstnanci celoroční smlouvy na dobu neurčitou: „Příjemné pro ně musí být i další bonusy, jako třeba obědy nebo příspěvek na benzín, z pozice zaměstnavatele jde o vstřícné gesto.“ „Golf je sice sezónní záležitost, přesto nemůžete někoho na podzim propustit a čekat, že si do jara nic nenajde, aby znovu nastoupil. V České republice je to takový nešvar. Dobré zaměstnance si musíte udržet, protože právě na lidech je založeno každé podnikání. I to neziskové, jakým je tenhle klub. Zaměstnanci jsou klíčoví, celoroční smlouvy jsme s nimi uzavírali už před pěti, sedmi lety, protože jsme o ně nechtěli přijít. Když se nehraje, tak nám pomůžou s plánovanými úpravami nebo si vybírají napracované přesčasové hodiny,“ navazuje Jan Fidler. „V současnosti nabíráme další zaměstnance, nového manažera klubovny, prvotřídního kuchaře se zkušenostmi z michelinských restaurací, přišel Robert (manažer resortu), příští týden nastoupí nový greenkeeper… Jak už zmínil Jiří, hřiště je letos v transformačním období, co bylo loni, bude za rok úplně jiné. Závlahy už máme, v souvislosti s úpravami hřiště zakopeme vedení vysokého napětí pod zem. Koho by bavilo koukat na sloupy s dráty, když tady máme takový nádherný výhled do krajiny?“
„Úpravy hřiště jsme konzultovali s Kamilem Pečinkou a dalšími externisty, chceme jej pozdvihnout na úroveň klubovny, navázat na výjimečnou atmosféru klubu. Laťku máme vysoko, jak můžete sami vidět,“ rozhlíží se Jan Fidler po jedinečném prostředí interiéru s otevřeným výhledem do zvlněné krajiny hřiště svažujícího se dolů k rybníku. „Nehodláme se honit za hendikepy, počtem členů ani za jinými čísly. Naším cílem je, aby se tu každý cítil dobře. I s celou rodinou, užil si mimořádné prostředí, dopřál si něco dobrého v naší restauraci a třeba se u nás zdržel do druhého dne. Bude pěkné, když si sem naši členové přijedou nejen zahrát, ale i vydechnout a odpočinout, strávit tu hezký čas. Kvůli tomu plánujeme rozšířit ubytovací kapacity.“ „Potkávám lidi, co mají k Čertovu břemenu vztah, začínala tady řada špičkových golfistů. Někteří z nich ani nevěděli o tom, že už máme osmnáctku, natož o nové klubovně. Když se vracejí, jsou překvapení. Uvědomujeme si, že jde o nevratné investice, ale vkládáme je sem s tím, aby to provozně fungovalo. Golf je nejenom výjimečná hra, ale také styl lidí, které život baví. Můžete se mu věnovat jako mladý i starý, hrát jej s přáteli, sám, se ženou i s celou rodinou. Vznikají při něm přátelství a má společenský přesah, v naší klubovně se konala rodinná setkání, oslavy narozenin, firemní večírky… Jsme rádi za všechny slušné lidi, kteří si váží jeden druhého,“ uzavírá Jan Fidler.
Převzato z časopisu Green 2/2020 (www.casopis-green.cz)
