Naprostá většina hobby turnajů se u nás startuje canonem nebo postupným startem z 1. jamky. Je některý ze startů lepší? Má některý z nich nějaká úskalí?
Začněme terminologií, protože ta anglická prý termín „canon start“ vůbec nezná a české názvosloví poněkud tápe mezi názvy canon a cannon. No, cannon je dělo (a občas se jako signál ke startu výstřel používá), ale já se radši držím významu canon – kánon, prostě všichni najednou… Což mě přivádí k legendární otázce jedné ztepilé blondýny: „Jak je možné, že když všichni stejně začnou, skončí každý jindy?“
Zkrátka jako ve všem, ne každý jsme stejně rychlí, a to ani když začneme spolu. A to je i důvod proč já mám vždycky nakonec radši canon. Při postupném startu to je na hřišti totiž jak za lokomotivou, která táhne dlouhou řadu vagonů, ale ty jsou připojeny na gumě. Chvíli si lezou na záda, pak se zase odstupy zvětšují, a čím blíže ke konci turnaje, tím je rozdíl větší. To canon, to je jiná. Zvlášť na plném hřišti každý z flightů vidí ten před sebou a může se snažit neztratit ho z dohledu. Navíc zadní flighty nás tlačí před sebou a nenechají vydechnout 🙂 Canonem se zkrátka dá hřiště jednoznačně obejít ve více lidech rychleji. Ano, bohužel ne pak sice každý hraje jamky v ideálním pořadí a ortodoxní remcalové můžou mrmlat, že jsou na tom díky jejich pořadí hůř, resp. konkurence líp. No, ale co, stejně je to o tom trefit míček a nic se nemá přehánět.
A ještě poznámka, která je důležitá nadevše – bavíme se o sportovních turnajích, kdy se hraje! Ne o komercích, kde je hlavním smyslem jíst, pít, očumovat hostesky a dělat všechno jiné 🙂 U sportovního turnaje v komplikovaných Poděbradech není problém mít po canonu 100 lidí zpátky v hospodě po 5,5 hodinách. Ano, to není sci-fi, ale opakovaná praktická zkušenost.
A že ani u canonu nedojdou všichni stejně? No, už i ta blondýna ví, že se to holt občas stane, ale nikdy to není o tolik jako u startu postupného 🙂
Obrázek je ukázka z knížky „Záhadná golfová pravidla, pověry a mýty, www.zahadnapravidla.cz
