V česku je dneska přes 100 hřišť a další se staví. Firem, které se jejich budováním zabývají, máme nepočítaně, ale pokud si budeme chtít vzpomenout na české jméno spojené s jejich navrhováním, vybaví se nám hlavně jedno – Jiří Velden.
Jiří, vy máte za sebou řadu českých hřišť – Hodkovičky, Čertovo břemeno, Starou Boleslav, Slapy, Zlín, Bitozeves… Ale jak jste se vlastně dostal k téhle oborové vyhraněnosti?
No, to bylo samozřejmě ze zájmu o golf. Začínal jsem jako projektant na památkách a pak jako stavbyvedoucí na dálnici. A když byla koncem 80. let na pořadu dne dostavba druhé devítky v Motole, snažil jsem se jí udělat co nejlíp. A nakonec z toho byly jen drobné úpravy té stávající, protože valná hromada slavně rozhodla, že nechce, aby jí tam chodily cizí lidi a poslal připraveného investora k šípku. No, a tak jsme sami s krumpáčema v ruce upravili v rámci Akce Z pár drobností na té stávající a tím to skončilo.
Takže zájem o golf…
Jo, já si golf zkusil v 70. letech ve Varech, pak chodil hrát hlavně na Líšnici a kdysi jsem nakonec založil teprve desátý klub v Československu. A tím začalo vlastně moje projektování, protože jsme si chtěli postavit hřiště. Projekt v Krči, na místě dnešního baseballového areálu, se nepodařilo protlačit přes úředníky a nakonec se z toho záměru postupně zrodily Hodkovičky.
Ale historicky první hřiště je legendární šestijamkový Krásný Dvůr, ne?
No jo, na to místo mě upozornil Bohouš Pospíšil – nádhernej anglickej park, propojení se zámkem, skvělá osmnáctka… Kvůli pozemkům se to nakonec nepovedlo a dodneška tam máme cvičnou šestku. Park nám sice nedovolil udělat bunkry a ani založit greeny, ale těch lidí, co si tam zkusilo golf – Míra Bosák, Čenda Lorenc, Tonda Ebr… A to před 20 lety na federaci volali, že je to výsměch golfu, že zaslouží vyloučit, zrušit! Dneska jsme objevili, že tudy vede cesta – municipální hřiště, malý, venkovský, aby byl golf prostě dostupnej. aby lidi mohli hrát. Když si vezmete kolik stojí reprezentace a k čemu je, škoda mluvit.
Preferujete teda skromnější areály?
Já třeba říkám mnoha majitelům – nestavte luxus, několik restaurací. Největší blbost je za desítky milionů postavit kdovíjaký zázemí, lidi se pak podívaj na jídelní lístek a akorát je to odradí. Jeďte do Starý Boleslavi – to je vzor! Skromný a stačí to, lidi se tam cejtěj dobře a maj plno!
To ale neznamená, že bojuju proti noblesním hřištím, to ne! Maj svoje místo, smysl, účel, ale golf mezi lidi nerozšířej, nepodpořej…
Když přijde někdo na vaše hřiště, jeho charakteristický znak jsou strašně členitý greeny…
Dobře udělaný hřiště má mít hodně hodně obdivovatelů a pár nepřátel. Greeny jsou prostě výzva, ale nikdy nedělám těžký všechny. Stejně jako jako nikdy nemůžu bejt všechny lehký! Hřiště musí mít svůj rytmus, to je ta radost… To je prostě potěšení nejen při hře, ale už při jeho plánování.
A co by dobře udělaný hřiště mělo mít?
Zajímavost, originalitu, nebát se! Jako na Čertově břemeni třeba balvany, co tam původně byly, ty jsme nechali na místě. Podobně to je i na Slapech. A ty greeny… jsou lidi, co říkaj, že maj bejt rovný, ale co s 18 rozházenejma lívancema v krajině? Maj jí respektovat, ale měla by to bejt výzva, zábava, ne nuda. Hlavně by v krajině neměly bejt přímky. Příroda nezná přímku, podívejte se třeba na pravoúhlý odpaliště, jak jsou nepřirozený!
Vliv investora, jak moc nakonec promlouvá do konečné podoby hřiště?
Tak investor je zadavatel, ale někdy je skutečně oříšek ta zarputilost, neústupnost, když třeba to odmítané řešení je jinak ve světě i u nás poměrně běžný. Potíž jsou hlavně pozemky, ty ovlivňují hodně. Pak je to často umění možného, ale je zase radost, když se to podaří všechno vyřešit a nakonec i slušně vyřešit!
Na by se ale neměl u nového hřiště opravdu zapomenout?
Důležitý je, pro koho to hřiště má bejt, kdo na něj má chodit. To je základ. Pak ctít to místo co nejvíc a nebát se udělat něco netradičního. Důležitý je ale, aby si hráč, co tam byl třeba jen jednou, zapamatoval většinu jamek…
Golf není o tom, že hráč vezme driver, dá velkou pecku a pak přiměřenou hůl, a když trefí green, tak tam na něm je. To je úplná blbost – to je o tom vymyslet to v tý přírodě, vyhrát nad tou jamkou! Voda by třeba něměla bejt jen na ozdobu, ale jamky by zase neměly bejt jen těžký, měly by nechat hráče i odpočinout.
Jo, a jeden slavnej Anglán, byl to architekt Donald Harradine, mi kdysi říkal: „Až budeš dělat hřiště opravdu pro bohatý lidi, tak ať tam neztrácej míče, oni to nepřiznaj, ale maj pak k němu odpor a nechtěj tam chodit.“
